Ideální klient očima architektky: co funguje a co proces komplikuje

aneb co se nevešlo do podcastu...

Podle mě je ideální klient vlastně každý klient, protože každý přináší jinou zkušenost, životní přístup, filozofii nebo vizi. Každý projekt je originál a pokaždé se u něj něco nového naučím – ať už o komunikaci, o procesu rozhodování nebo o hledání nejlepších řešení. Právě v tom je ta práce zajímavá, protože se nikdy neopakuje a s každým novým klientem se moje zkušenosti rozšiřují. Každý mě v něčem posune a na každém projektu se vždy naučím něco nového.

Pokud bych ale měla vybrat jednu klíčovou vlastnost, kterou bych u klienta ocenila nejvíc, tak je to schopnost držet fokus na svůj cíl a chápat, že cesta k němu nebude dokonale hladká. Přirovnávám to k překážkovému běhu – když vím, kam běžím, soustředím se na svůj směr a překážky beru jen jako součást trasy. Nemá smysl se u každé zastavit a začít analyzovat její výšku, barvu a důvod, proč tam je – kdybych to dělala, pravděpodobně bych nikdy nedoběhla do cíle.

Stejné je to v architektuře. Každý projekt je proces, který se neustále vyvíjí – od prvních studií, přes povolovací procesy, prováděcí dokumentaci až po samotnou realizaci. V každé této fázi se objevují nové skutečnosti, doplňující informace, problémy i překážky, které je potřeba vyřešit, ale zároveň je důležité stále myslet na finální výsledek a nezaseknout se na jednotlivostech. To platí obzvlášť u složitějších projektů, jako jsou rekonstrukce, kde se často až při samotné realizaci začne zjevovat řada věcí, které předtím nebyly zřetelné. Objevují se nové vrstvy, skryté konstrukce, technické komplikace, na které je potřeba rychle reagovat a flexibilně upravit řešení.

Klienti, kteří se už na začátku projektu zaseknou na každém detailu, často zbytečně ztrácí čas. Není nezbytné hned na začátku musíme znát odpověď na všechno. Naopak, projekt se postupně zpřesňuje – nejdříve na úrovni studie zhmotníme základní vizi, dispoziční a provozní řešení, pak během povolovacím procesu, kde do něj vstupují požadavky úřadů, správců sítí a dalších subjektů, a nakonec v prováděcí dokumentaci, kde se řeší finální podobu materiálů, detailů a koncových prvků. Pokud klient už ve fázi studie řeší přesný odstín dřeva nebo konkrétní model kliky na dveřích, místo aby si nechal prostor pro postupné rozhodování, dost pravděpodobně nikdy neproběhne celým procesem až do realizace.

Proto si myslím, že ideální klient je ten, kdo přijme proces jako něco živého, vloží důvěru v architekta a chápe, že se projekt neustále vyvíjí. Architekt už pravděpodobně navrhl několik podobných staveb, prošel si s jinými klienty stejnými procesy, zná překážky, které se mohou objevit, a dokáže se na zadání podívat s nadhledem a nabídnout flexibilní a nadčasová řešení.

Důležitá je také otevřenost ke změnám. V životě se neustále něco mění – ať už jde o pracovní situaci, rodinné zázemí nebo životní priority a dost často je na to potřeba reagovat právě i architekturou. Od prvních skic po realizaci může uběhnout několik let, během kterých se mohou změnit potřeby, technologie i legislativa. Pokud je klient schopný se adaptovat na nové okolnosti, neupínat se k detailům, které ve výsledku nemusí být klíčové, a přijmout nejlepší možné řešení v aktuální situaci, pak se projekt nejen zrychlí, ale hlavně vznikne lepší, promyšlenější a funkčnější stavba.

• Každý klient je jiný a každý projekt mě někam posouvá.

• Nejdůležitější vlastnost ideálního klienta je schopnost soustředit se na cíl a pochopit, že cesta nebude hladká.

• Architektura je proces, který se neustále vyvíjí – ideální klient to chápe a nesnaží se všechno rozhodnout hned na začátku.

• Projekt se zpřesňuje postupně – není nutné řešit barvu dřeva nebo model kliky ve fázi studie.

• Flexibilita a důvěra v architekta vedou k efektivnímu a nadčasovému řešení.

---

Více si můžete přečíst nebo poslechnout v našich podcastech:

▶ ılıılıılılılıılııılı Podcasty s JA ARCHITEKTI – Architektura v souvislostech